zdroj:wikipedie

Vlček etiopský
Stupeň ohrožení
ohrožený
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)   Kmen: strunatci (Chordata)   Podkmen: obratlovci (Vertebrata)   Třída: savci (Mammalia)   Řád: šelmy (Carnivora)   Čeleď: psovité (Canidae)   Rod: Canis
Binomické jméno
Canis simensis Ruppel, 1840
Rozšíření vlčka

Vlček etiopský (Canis simensis nebo Simenia simensis) je velmi vzácná psovitá šelma, která žije pouze v Etiopii.

Tento nesmírně zajímavý vlček není poddruh vlka, ale jeho příbuzným, ačkoliv ještě donedávna se věřilo, že jde o druh lišky a to především díky jeho zvláštní stavbě těla a typicky liščím znakům jako jsou dlouhé uši, čenich a nohy, silný huňatý ocas a především hnědo rezaté zbarvení s konbinací bílých a černých skvrn na ocase a břichu.

Jde o jednoho z nejmenších psovitých vůbec. V dospělosti dosahuje v kohoutku velikosti pouhých 60 centimetrů a hmotnost samců je maximálně 18 kilogramů. U samic platí stejné měřítko rozdílu mezi psi a fenami jako u všech psovitých šelem. Velikostí i hmotností je mnohem drobnější.

Jedním z důvodů je samozřejmě prostředí, ve kterém se vyvíjel a jehož drsné podmínky z něj učinily lehkého a vytrvalého lovce, schopného skrývat se v nízkých keřích a obratně se pohybovat na skalnatém povrchu.

Existuje hned několik pojmenování pro toto podivné stvoření: pro svou podobnost s liškou byl dlouho označován jako liška habešská, domorodci jej nazývají ky kebero, což znamená červený šakal.

I přesto, že není nikterak významným zástupcem psovitých šelem, je výjimečný hned v několika bodech: vyskytuje se pouze ve dvou velmi malých oblastech Afriky - přesněji Etiopie, jak název napovídá. Sem se dostal již na konci poslední doby ledové z oblastí západní Evropy a dnešního Ruska. Žijí na horských pustinách v nadmořské výšce až 3.000 m n. m.

Vlčci se specializovali na lov velkých hlodavců, mláďat větších savců a také patří mezi mrchožrouty, čímž stejně jako jiní psovití funguje v tamnějším ekosystému jako strážce rovnováhy a "eliminátor" slabých jedinců, kteří by beztak uhynuli. Tento přirozený stav věcí se však drasticky mění díky činnosti člověka, jehož stáda dobytka spásají a ničí prostředí, ve kterém se zdržuje přirozená kořist vlčka. Jeho další výjimečnou vlastností, která však napomáhá vyhubení je fakt, že vlček etiopský nemá přirozený strach z lidí, a tak se stává snadným terčem. Dnešní populace je odhadována na pouhých 500 - 600 jedinců a řadí se tak mezi ohrožené druhy.

Co se týče jejich společenského života, i tady existuje velká zvláštnost. Vlček etiopský je ve dne lovec samotář a po setmění se instinktivně združuje do smeček o maximálně sedmi jedincích, aby si zajistil bezpečí.

Páří se na přelomu podzimu a zimy. Vrh čítá přibližně sedm štěnat, jejichž rodiči může být pouze Alfa-pár (vůdci smečky - samec s družkou) a jejich výchova začíná v norách a za přítomnosti členů smečky, což jsou již shodné znaky s ostatními psovitými. Organizace na ochranu přírody mají proti tradičním zvykům etiopských obyvatel pramalou šanci na zlepšení situace, ale doufají, že cílenými ochrannými prostředky a sledováním jednotlivých smeček dospějí alespoň ke stagnaci přežívajícich kusů a zajištění jejich klidného rozmnožování.